V modrém pokoji o stůl opřená,
stojíš v závoji, jsi tu zamčená.
Ještě před mžikem tady s tebou byl,
s věčným účinkem v mysli tvé se zahloubil.
Při vší důvěře, z očí do očí,
šel pak za dveře, klíčem otočil.
Teď tu stojím já s prosbou na tváři.
V ruce květina celý efekt dotváří.
Prosím zatanči. Tvař se významně.
Zkus se zamračit. Však víš jak na mě.
Tak už zatanči.
Tvař se významně.
Prosím zatancuj.
A já jen přát si smím, aby závoj tvůj navždy
zmizel jak zlý stín.
Tak už zatancuj.
A já jen přát si smím, aby závoj
tvůj navždy
zmizel jak zlý stín.
