O víkendu po práci,
rozvalim se v matraci,
žrádlo k sobě,nohy na stůl
a na bednu čumim jak vůl.
V hlavě prázdno,plnou hubu,
vím že od pondělka zase pudu,
zase zpátky do roboty,
jen z představy mám už šoky.
To mi teda řekněte,
co mi k tomu vytknete,
když vysátej jsem po práci,
nemůžu jinou legraci.
Celej víkend proválim,
žrádlem tělo zadávim,
čumim jen tak do blba
a dejcham při tom zhluboka.
když se mozek probere,
je mi blbě ze sebe,
že je to jenom moje vina,
že pořád válim se jak sviňa.
Přemýšlím zda vydržím to dál,
snad kdybych něco udělal,
stejně večer po práci,
skončim zas na matraci.
Už neumím se vymanit
a sám sobě se postavit,
když neumím odříct blbou práci,
ať chcípnu doma na matraci!
