Hoboes byla česká moderní trampská hudební skupina vzniklá v letech 1963 až 1965. Hrála původní písně bratří Ryvolů. Skupina vznikla jako osadní kapela trampské osady Zlatý klíč, až později se ustálila sestava a vznikl název Hoboes. Koncem...

Píseň: Trail To Island

Interpret:
Hoboes
Album:
Písně Wabiho a Mikiho
Trail To Island     1965

Hudba a text: Miki Ryvola



    Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj
    Mý šedivý vlasy mi za pravdu daj

Až někdo ti hochu vo Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej
Kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, je dočista blázen a ty se mu směj
Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má
Kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá

    Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj
    Mý šedivý vlasy mi za pravdu daj

Jó tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá ouplnou báj
že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj
Pak v proklatým vedru jsme lesama táhli, kde smrději tůně a zrzavej mech
a stromy jak tráva, když na ně jsme šáhli, hned padaly na zem, to člověk by zdech

Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek, jdem bez vody dál
my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál
A v noci (večer) když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj mrav
přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav

Můj Bože proč nedáš nám vodechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou
tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou
Tam nad Černým jezerem vítr se točí, tam nepoznáš ticho a nenajdeš klid
tam nad vodou spálej tě vohnivý voči, to se smečkou přichází Kapitán Kid

Kus hada, kus vlka a hyeny půlka, jak zjevení ve snu, když po chlastu spíš
teď modli se hochu, to nespraví kulka, Kid ruku když natáhne - chystej si kříž
Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval
a Veselej Dejvy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal

Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, já dobře to vím
a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním
Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát:
Kdyby Vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát
Kidovi, jakož i celýmu prachpodivnýmu Islandu