Měsíc je den co den
uprostřed svyho života prázdnyho.
Uvězněn do čtyř stěn,
snažím se myslet na něco jinýho.
Je to všude kolem.
Ozvěna tvyho vnitřního hlasů.
Hodiny nad mým stolem.
My ukazují kolik zbývá času.
Od budouctnosti, od přítomnosti
něco mě táhne do minulosti
Jsem Superman ,Jak z toho ven
Proč mě to vrací zpátky právě sem právě sem.
Jsem totiž zase,
na správným místě,ale v nesprávným čase.
Doufám že v blízké době,
vymyslím způsob,jak se dostanu k tobě.
Od budouctnosti, od přítomnosti
něco mě táhne do minulosti
Jsem Superman ,Jak z toho ven
Proč mě to vrací zpátky právě sem právě sem.
Jsem Superman,jak z toho ven.
Jsem Superman jak z toho ven.
