Píseň: Stíny na střechách
V bytě sousedním rádio zní, v létě vyhořel a zůstal prázdný, proč teď po nocích vyhrává polku s návodem, jak a s kým spát, tenor huláká hned po zprávách, kde byl hlavní bod atentát, cítím jen pach spáleniště, nikde nikdo, ohořelý práh, noc se drží jako klíště a já vidím stíny na střechách a slyším to rádio. Já (že) řadu ztrát za sebou mám, s kterými se nesrovnám, jen si říkám: hochu, buď rád, že jseš rád, zmizel strach a zůstal dým, jen jedno dobře vím: ani jistota se nedá vážně brát. Chtěl jsem odjet pryč potají, jenže rychlíkům směr čest a sláva kola do trávy vrůstají, courák naděje, kulhavý pták, se mnou po nocích se kodrcává, i když je to jen flamendrák, je čas mezi psem a vlkem, umírá noc, hudba utichá, den se plíží tichým krokem, zmizely i stíny na střechách a mně už tolik nevadí. Já (že) řadu ztrát za sebou mám, s kterými se nesrovnám, jen si říkám: hochu, buď rád, že jseš rád, zmizel strach a zůstal dým, jen jedno dobře vím: ani jistota se nedá vážně brát. a nijak zvlášť, nijak zvlášť už mi to nevadí ...
Vzpomínky (1999)
1. Stíny na střechách
4. Koncert D dur III. věta alegro
6. Zkušenost
8. Lochneská nádhera