Chodím si jen tak po městě
a kopu do plechovky od konzervy,
aby sem trošku uklidnil
svý smíchy utahaný nervy.
Radostná nálada před chvílí na mě padla
a zatím ne a ne mě osputit.
Jdu s myslí mrtvoly, co ještě nevychladla,
a šťastným smíchem ruším noční klid.
Plazím se ulicí jako šnek po obrně,
kterej už navíc není nejmladší,
a je mi veselo tak jako chcíplý srně,
když na Řeznickým válu skotačí.
Ref.:
Já bych snad ani nedoved
vypadat sklesle v elektrickým křesle.
Vždyť život je tak růžovej!
Jak čerstvě vyvražděný jesle.
život je tak růžovej,
život je tak růžovej..
