Pusť ptáčka z klece a on poletí vpřed,
jeho volnost i tobě něco dá.
Zahojí se stoletej bolavej vřed,
tak láskyplná touha svobodu brát.
Ptáček v kleci tě lítat nenaučí,
lidskou lásku nepochopí, nemůže ji přijmout.
Jeho zpěv čtyři stěny těžko rozezvučí,
tvý problémy nevyřeší, na to je dost mimo.
Když někoho vězníš, vězníš taky sebe,
když někoho trápíš, trápíš taky sebe.
Až odhodíš víko z klece železný
v nekonečným prostoru se rozplyne tvoje vězení.
Až přestaneš hrát tu hloupou hru plnou utrpení,
živoucím bytostem radost ze života krást.
Zahrnovat je falešnou láskou pro svejch bolestí utišení,
pak už nebudeš muset denně pít ten trpkej chlast.
