Další anonymní slečny
klopýtají snít svůj sen o ráji…
A ráno stojí zkřehlé na konečných…
A usínají v tramvajích…
Ničí je strach že nejsou ničí…
Kameny na jemném sítu
jsou jejich oči když se ráno líčí
v zrcadlech vypůjčených bytů…
Svítá…
A zbytky nocí pářou řvoucí ptáci…
Ve vypůjčených pánských košilích
další slečny něžně zvrací
úlomky snů co se splnily…
Hledat neznamená najít…
Světe chraň je všeho zlého
když k neznámým břehům odplouvají
v lodičkách plných šampaňského…
Svítá…
Svět je příliš nekonečný…
Nejvíc po ránu na konečných…
A všechno v samých koňských dávkách…
Nejvíc po ránu na zastávkách…
Svět je příliš nekonečný…
Nejvíc po ránu na konečných…
A všechno v samých koňských dávkách…
Nejvíc po ránu na zastávkách…
