1.
Na lavičce seděla
a na oblohu hleděla.
A já jsem zrovna kolem šel.
Škoda, že teď musím jít,
tuhle holku chtěl bych mít.
Tak sem dělal, jako bych jí
neviděl.
Ona mě však viděla
a hned na mě zavolala.
Óne, to se nemělo
stát.
Před ní jsem se postavil
a tiše jsem jí pozdravil.
Achjo, jak to říct, že jí
mám rád.
Řekla, ať se posadím
a před ní takhle nestojím,
že si chce se mnou jen
povídat.
Já nevěděl, co mám říct
a tak jsem radši neřek nic.
Snad proto, začal jsem se
červenat.
®:
Mám tě rád, já mám tě rád.
A co víc bych ti měl povídat?
Mám tě rád, já mám tě rád.
A co víc bych ti měl říct?
Mám tě ráda. Mám tě rád.
A co víc bych ti měl povídat?
Mám tě ráda. Mám tě rád.
A co víc bych ti měl říct?
Jak jsme tam tak seděli
a do očí si hleděli,
zeptala se, jestli nechtěl bych s ní do kina
jít.
Já mám radši hospody
a podobný budovy.
Ale s ní pudu tam, kam bude
chtít.
Teď už jsem jí musel říct,
že jí mám rád čímdál víc.
Jenže ona řekla to samé
mně.
Krásně se na mě usmála
a zrovna nic neříkala.
Vypadala, jo, prostě
nádherně.
®:
Dumali jsme o kráse
a neměli pojem o čase
a chtěli jsme jen spolu
být.
Už se dosti setmělo,
ale domů se nám nechtělo.
Jenže věděl jsem, že musíme
jít.
Tak jsem z lavičky seskočil
a pak jsem se s ní rozloučil
Byla šťastná a já ještě
víc.
Snad to nebyl jenom sen,
ale vydařený den.
Konečně se mi to podařilo
říct.
®:
