Interpret:

Poutníci

Album:

Chromí koně

Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám, 
máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám, 
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný, 
jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný. 


A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu, 
zahodili lampióny a našli hospodu, 
ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin 
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá. 


Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary, 
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary, 
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní, 
a cenzoři nám kázali vo správným umění. 


A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu, 
zahodili lampióny a našli hospodu, 
ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin 
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá. 


A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech, 
a pořád všechno slibují starý hesla na domech, 
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary, 
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory. 


Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu, 
zahodíme lampióny a najdem hospodu, 
a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin 
a žádostivost těla a pak radost z volovin, 
a ta nám zbejvá.
A ta nám zbejvá.