Doba zrcadlová zasáhla svět,
všechno je naopak, než by mělo být;
místo činů slova, na okraji střed,
v ústraní umírá, co by mělo žít.
Kde bývalo světlo, dneska je tma,
kde vládl dostatek, žezlo třímá hlad;
to, co kdysi kvetlo, teď smůlu má,
žal radost nahradil, zápor střídá klad.
Ref.:
Zrcadlo musíme rozbít!
Musíme ho rozbít!
Doba zrcadlová zasáhla svět,
všechno je naopak, než by mělo být;
básník mříže ková, z obra je skřet,
šíří se nepokoj tam, kde býval klid.
Ptáci se jen plazí, dusí je strach,
a krysy na křídlech drze brázdí vzduch
a beránci vrazi číhají v tmách...
V bludišti zrcadel vůni střídá puch.
