Píseň: Syndrom Separace

Interpret:
Syndrom Snopp
Album:
Syndrom Separace
Nejednotná mysl kráčí ulicema,
je to mysl každýho z nás, co je oddělena,
od myslí obyvatel smrtelný planety,
co je oddělená od vesmírný podstaty,
spousta těch, co teď poslouchá,
nechápe smysl toho všeho,
ale stejně zůstává,
je to ta spousta lidí i nelidí,
co do mojí hlavy i přes to všechno nevidí,
syndrom separace je přítomnej všude,
je ve mně i v tobě a všechno odděluje,
můj hlas od tvýho sluchu,
den od noci, dobro od zla,
kdo chápe svojí poruchu?
Duše je chromá a dychtí po léku,
lidí ji polikaj, jako práska špeku,
šlapou po ni jako po sviních,
aby byli originální a měli dobrej imidž,
uvědomuju si to víc a víc,
kdykoliv ti hledim do očí tvých
a v nich se odrážej oči, co nosim já
a mezi nima je ta část, co je vystříhnutá.
Syndrom separace je horší než HIV
a já trpim, protože se živí z mojí krve,
nutí mě vidět jenom sebe uprostřed,
kde se dávim svejma názorama
vždy naposled,
brání mi znát bolest protivníků,
a proto ´sem schopen ničit a čelit útokům,
odděluje mě od přítomnosti těch,
kteří plujou na stejnym vraku po blátě řek,
naše vaše nemoc přináší identitu
a s ní vlastní osamocenost, jako v holobytu,
kde je jenom podlaha, strop a čtyři stěny
a všechno je tam mrtvý jako ´sou kameny,
syndrom separace je příčinou zla,
který přichází, když je mysl zaslepená
a vidí jenom sebe a sebe a sebe,
v tu chvíli nejsem v tobě a ty nejsi ve mně,
necejtíš šíp v zádech, cos vystřelil
a nepřídeš na to,
že ´si dneska všechno rozdělil,
já a ty nejsme my a v tom to všechno je,
´sme oddělený a máme SYNDROM SEPARACE!!