Interpret:

AG Flek

Album:

Vlna za vlnou (Ivo Viktorin)

Jsou cesty co mne dovedou 
až do míst kde se s koncem léta vrací z dětství sen 
Já prokřehlou a nastydlou 
tě hřeju aby došli jsme až sem 


Než hradby keřů se spolčí s tmou 
my stoupáme tou necestou 
až k obzoru, kde končí zem 
a vůni větru přes tvé vlasy dáváme si navzájem, 
ty víš snad nejlíp kdo já jsem. 


Tvé ruce víru nosí kam já sny jen 
a pak tvůj dech je teď můj je v mém. 


Světla lovců, hlasy honců a na nebi krátký sten, 
pak stíny kopců stáhnou nás bez námahy 
do svých stěn, 
jsme tak blízko mezi nocí, mezi dnem 


A pak tvůj dech se snáší teď v mém, 
se snáší teď v mém, jak chladne zem... 


...pod jedním kabátem, schované tváře mizí 
spoutaní navzájem, vteřinou hvězd a vizí 


....Tím momentem se vrací zpátky k místu odkud jdem