Podlízavá stvůra v noci u tvých vrat
snaží se tě zničit, tvé kosti rozmetat.
Je milosrdnou děvkou a každý z nás ji zná
a dokáže tě roztrhat i když je bezzubá.
Je nástrojem všech mocných, jejich rukou mění svět
i ty ji můžeš přijmout a v ní se utápět,
ale na dně moře slizu, v kterým všichni plujeme,
je truhla plná světel, jen doufej, že tam je!
V úsvitu lidských dějin zrodila se lidská řeč, ale
první věta světa byla možná lež.
Jako nálož dynamitu - každý zná ten strach,
to, cos léta budoval se v mžiku změní v prach.
I ten nejsilnější je teď slabý, bezmocný,
i ten nejbohatší - chudý a nemocný.
