Zkratka BPM je pro hudební projekt třech mladých umělců opravdu příhodná. Vyjadřuje totiž tři slova: BÁSNÍCI PŘED MIKROFONEM. A jejich texty opravdu výraznými básněmi jsou (ostatně jeden z trojice umělců - Lipo - vydal básnickou sbírku...

Píseň: Kdo nemá co by daroval, musí zpívat

Interpret:
bpm
Album:
Slova (Kenny Rough Remixed)
BPM
BPM každéj den stejně jako celej život
ref.
Ptala se tě mladá dívka.
Ptala se tě mladá dívka. Co je poezie?
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.


Teď vpíjím se do zdí, jako Adriena Šimotová,
stále znova a znova, být není lehké.
Lehká jsou jen hovna, řekl jednou Holan
a já hledám esenci, co je mimo slova.
Kdo zůstane? Ony nebo naše doba?
Nevím, neznám. Proto jako dítě prsa matky
instinktivně hledám. A jestli jsem našel?
To se dozvím před smrtí. Ikaros věděl,
že kdo nic nezkusí, ten ani neletí,
křídla z vosku -, že by bláhová vize?
Vidim lidský osudy, co jsou nahnutý
jak šikmá věž v Pizze, je to situace.
Nebo ty sám, co se stále tlačí do kolize
s údělem, co si neseš jako nůši
plnou kamení, co je logický,
nemusí být ještě správný, proto postupuju metodou –
pokus, omyl, a že se potom ptám.
Kdo ty slzy ronil? To už k tomu asi patří.
Počítám do jedný, a startuju na tři.
Je to rozvaha, nebo pouze strach?
Když vidim tvoje štěstí, a hnedka potom
zase slzy jako hrách, musim se ptát,
musim se ptát, v co mam věřit? (V co mam věřit?)


ref.
Ptala se tě mladá dívka.
Ptala se tě mladá dívka. Co je poezie?
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.


Kdybych měl odvahu, hodil bych si kostkou,
abych poznal, co bude dál s mou trpkou snahou.
Jakpak přežít, když ti v čekárně Marnosti,
zalepěj oči, abys neviděl na dno pastí.
Dnešní noc mi není vlastní,
nikdy nevíš kolik ti život spálí ještě básní.
Ticho se rozvaluje na prostěradle od sperma,
moje láska je jinde přesto u mě.
Jak tma, ta žena co mi obrací punčochy naruby,
abych zpíval, považoval se za část hudby,
mě vede do jinačích sfér, než-li soudobých,
kde sem někdo jiný, než ti ostatní v ulicích.
Lakuješ existenci sebe sama abstrakcí,
si na misce vah, podplatit ji nejde mincí,
žádnou mincí, prostě ničím. Chápeš?
Dobře víš, že všechno ztrácí smysl – i to že seš.
Jako Martin Eden vidím čím dál hloub
do ubohých osudů, ty lodě nechám plout.
V co mám věřit, v čem hledat znamení?
Otázku nesu jako nůši plnou kamení.


ref.
Ptala se tě mladá dívka.
Ptala se tě mladá dívka. Co je poezie?
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.
Kdo nemá co by daroval, musí zpívat.