Interpret:

Brontosauři

Album:

Zahrádky

Obrysy domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým 
a z černých krovů větví hvězdy chtěj' jít k nám, 
tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát, 
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 


Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád, 
když smůla z ulomených větví zdobí kmen, 
do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad, 
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 


Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, 
když doba na kahánku pláče smutek má, 
čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, 
a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní. 


Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj', 
ještě se marně ladí, však taky ne moc, 
a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál, 
tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál. 




Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, 
když doba na kahánku pláče smutek má, 
čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, 
a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní. 


Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, 
když doba na kahánku pláče smutek má, 
čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, 
a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní.