Interpret:

Brontosauři

Album:

Hlídej lásku, skálo má

Ráno otevřel jsem okno ven, tak bílej den, 
že jen nevěstu, a moh' se brát, 
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven 
jak nad Vltavou Pražskej hrad, 
ráno je naděje, co neumírá před polednem, 
když do oběda nevyjdeš ven, 
jukneš se na teploměr nálady a podle pole 
s novinama začneš den. 


Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, 
co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, 
jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, 
když se mu u srdce blejská. 


Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den, 
že jen nevěstu, a do pekla moh', 
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor, 
co vrší se jak v létě stoh, 
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den, 
do oběda času dost, 
jak z jinýho století, jak vnucenej sen 
si připadáš, jak špatnej host. 


Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, 
co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, 
jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, 
když se mu u srdce blejská. 


Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, 
co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, 
jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, 
když se mu u srdce blejská. 


Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, 
co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, 
jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, 
když se mu u srdce blejská.