Píseň: Dům kde se přestalo žít
Náhlý průvan shrnul prach a ptačí peří Dvě černé kočky vběhly pod stůl bez židlí Když vypáčil jsem dveře prknem zatlučené Domu v kterém už se dávno nebydlí V puklých oknech vzhůru břečťan se tu plazí A pozlacený kov se potahuje rzí Jsou věci které asi nikdy nepochopím Jsou chyby které pak už zpátky nelze vzít Vzpomínám si na ty časy Na ten věčnej křik a smích Že ho jen tak něco zhasí Že ztichne nikdy neřek bych Co býval bazén je teď jáma plná listí Do shnilé trávy vrůstá letní pavilon K čemu je teď ptát se - co už sejde na tom Zda šla dřív ona nebo utek od ní on Jsou domy skromnější a v jejich krbech hoří Znám domy vzrostlé z mnohem mělčích základů Jsou různě pevné zdi a stále stejně křehké Je to co z domu teprv dělá dům Vzpomínám si na ty časy Její záhon narcisů Na náš kánon pro tři hlasy Vlhké tlamy našich psů Vzpomínám si na ty časy Na ten věčnej křik a smích Že ho jen tak něco zhasí Že ztichne nikdy neřek bych
Hodina (2007)
10. Dům kde se přestalo žít
